Zápisky z tripu po Vietnamu aneb Turistou ve své rodné zemi

Červencového měsíce jsem se vydala se svými čtyřmi českými přáteli do Vietnamu na road trip. Zpětně jsme jej nazvali tripem lehce "perverzním". Podělím se s vámi o postřehy a zážitky nasbírané po měsíčním putování po zemi, která je mně tak blízká a přitom tak vzdálená.

Tak.

Zpáteční letenky s Aeroflotem přes Moskvu za osmnáct tisíc. Let celkově trvá 13 hodin.

Aeroflot má stále na uniformách srp a kladivo. Ruské letušky mají děsně aristokratický přístup a zbytečně hodně make-upu. Letiště Sherementyevo bere jenom rubly.

Vietnamský konzulát na Rašínově nábřeží má otvíračky zhruba od 9:30. Chladné hemžení, razítkování, papírování a dohadování tam ale začíná už mnohem dříve. Vyřízení víza do Vietnamu trvá prý měsíc. Kamarádi zaplatili 1500Kč a vízum bylo do týdne. Kdo platí, ten jede. Už žádné Kdo maže, ten jede.

Očkování na břišní tyfus a hepatitidu za 1500Kč. Plus pro jistotu antimalarika.

Naší biblí byl průvodce Lonely Planet, kterýžto ukazuje, směřuje, doporučuje, jakožto i prozrazuje zajímavosti o majitelích restaurací, o netradičních věcech, které si backpackeři nesmí ujít (například easyriders - turističtí průvodci na motorkách).

Přiletěli jsme do Hanoje. Vzduch těžký a vlhký. Hlavní letiště Noi Bai vsazené mezi rýžová pole a palmy je zhruba hodinku od Hanoje. Dá se to zvládnout s taxíkem za cca 300-400 tisíc vietnamských dongů, což dělá nějakých 300-400 kaček.

Vietnam má dvě hlavní turistické trasy. Díky svému protáhlému "esovitému" tvaru se nejčastěji cestuje buď z jihu na sever nebo naopak. My jsme se vydali ze severu na jih. První dny jsme strávili u mého strýčka, jehož příbytek se na několik nocí stal našim hotelem a jídelnou. Chvála chvála za pohostinnost!

Ti, kteří si to mohou finančně dovolit, instalují do svých domů klimatizaci, bez níž se v tropických zemích neobejdete.

Hanoj

Nejrychleji se rozvíjející město ve Vietnamu, s počtem 6-7 milionů hlav, na motorkách - Honda, Vespa (majetnějš), Attila- a kolech. Barevné přilby, osoby zahalené od hlavy po paty. Všude auta Toyoty, tu a tam Mitsubishi.

Klimatizované taxíky od osmi korun (8000 dongů) za kilometr jsou dost užitečná věc.

Zmatené přecházení hlasitých silnic s Evropany (pracovně jsme zápaďáky nazvali "éčka" a místní "véčka") vyvolává občasné usměvy místních řidičů.

Hanoj v říjnu slaví 1000 let od založení, takže vedle toho, že se normálně všude staví (ráno se vzbudíte a vedle postavili barák, nezařízený), stavební práce jsou nyní o to více vyspeedované.

Mám pocit, že kvantita jde ve Vietnamu nad kvalitu (staveb), předpisy? Na stavbě domu pracují i ženy.

Byli jsme se podívat v Ho Chi Minhově mauzoleu, kam se nesmí v krátkých šortkách, tílkách apod., Ho Chi Minh leží ve skleněné vitríně a hlídají ho čtyři vojáci v šik bílých unifromách.

Všaděl samá jezera, cestovky, obchody s krásným a levným oblečením, suvenýry (některé věci si díky exportu můžete koupit i v českých obchodech že - třeba takový vějíř za deset kaček) pouliční restaurace, parny (internetové kavárny), kde mladí sjíždějí všelijaké počítačové a playstationové hry.

Mimochodem, přijeli jsme v době monzunových dešťů, ale celý měsíc bylo kolem 40, bez dešťě, největší parna za posledních 60 let. Hm, fakt skvělý timing.

Je škoda, že je ve Vietnamu tak málo hlavních muzeí, v Hanoji se jejich počet dá spočítat na prstech jedné a půl ruky.

Vietnamci by se měli naučit házet odpadky do košů a kdyby k tomu třídili plast a zpětně jej zpracovali, byli by boháči.

Vietnamci mají moc rádi světlé blondýnky. Xinh xinh, dep, krásná krásná.

Děsně levno, hlavní jídlo od 40 Kč výše.

Měli jsme itinerář rozvržený pünktlich do dnů. Noční bus do SAPY.

Máte pocit, že všichni bydlí podél silnic. Cestou z jednoho města do druhého potkáte nespočet vesnic lemujících silnice, většina z místních se živí prodejem čímkoliv. Prodej jídla, vody (pozor na fake vodu z kohoutku).

SAPA

Nádherné hory, krásná, netknutá příroda. Až na několik obřích mašin dělajících díry do hor, aby vytěžily kámen. Myslím, že v tomhle ničitelském chování mají prsty velká podnikatelská zvířata. Barbaři, kteří ničí tu krásnou přírodu kolem.

Vydali jsme se poté do hor - SAPA. Jediné místo, kde občasně zasněží. Hodně turistů. Ukradli Ipod, zmetci. Teď tam sjíždějí někde Black Eyed Peas.

Místní etnikum Hmongové. Hmongské ženy a dívky urputně nabízí všelijaká cinklátka, suvenýry, ručně vyráběné ozdoby apod. Anglicky mluví lépe než vietnamsky. Některé z nich "pracují jako průvodkyně". Používají email a mobily. Řeknou, že vás zadáčo odvedou do své vesnice, nakonec se z toho vyklube další turistické hnízdečko, kde zaplatíte útratu ve vývařovně pro éčkové turisty, a pak po vás ještě nenápadně loudí peníze za průvodcovství. Chápu, že z něčeho se živit musí, ale takové "lsti" spíše turisty odradí.

Na druhou stranu - trekking po horách s hmongskými ženami, které vám během cesty pomáhají přes kameny, vyrábí krásné drobné suvenýry z květin a rostlin (!!!) je zážitek, který se vám zavrtá hodně hluboko a nějaká dvoustovka za průvodcovské služby je vlastně jen pakatel. Navíc zpátky do horského města nás vzali na motorkách, dokážete si představit tu nádheru, když jedete na motorce z 3000m n.m. a sledujete tu nádheru kolem?

Po Sapě následovala zátoka Ha Long. Must visit Vietnamu. Zakoupili jsme "tour" pro 5 lidí za cca 40dolarů na osobu. Polopenze, noc na lodi, noc v hotelu na největším ostrově Cat Ba, kajaking k jeskyním. Pobyt na lodi v Ha Long má neuvěřitelně romantický nádech. Západ a východ slunce v zátoce Ha Long byste nechtěli měnit za nic jiného. Chtěli jsme spát na horní palubě, akorát se ve dvě ráno zvedl děsně silný vítr, tudíž jsme museli zpátky do kajuty.

Poté jsme si koupili v cestovce (kterých je všude habadějka) tzn. open bus tickets za cca 700Kč. Na Vietnamu mám ráda, že tam seženete všechno, skoro kdykoliv a dokonce i na nejméně relevantních místech.

A cože to je? Několik jízdenek, které vám umožní cestovat po Vietnamu soukromými busy, popřípadě sleeping busy. Například pojedete z Hanoje, koupíte si open bus ticket, který má danou trasu se zastávkami v určitých (většinou nejvíce turistických) místech. Tam vystoupíte, strávíte tam tolik dnů kolik chcete a až budete chtít odjet dál, jen se ozvete kanceláři den předtím a rezervujete místa v busu, který daným místem pravidelně projíždí. Většina cestovek nabízí tu samou trasu.

Takto jsme měli vyřešený měsíční transport po celé zemi. Easy.

Co se sleeping busu týče, je to určitě zážitek jako prase. Kord když máte 1,80 cm a jedete třebac celou noc. Čeští přátelové by mohli vyprávět.

Koupili jsme si saténové spacáky, abychom spali na vlastním. Kvalitní hedvábí a satén je ve Vietnamu mimochodem za BABKU! Lehátka nejsou uzpůsobená éčkovským rozměrům. Chudáci cestovatelé velcí a dlouzí.

Mám takovou jednu milou věc, o kterou se ráda podělím. Cestovatelé po těchto exotických zemích jsou děsně sexy. Tím, že se cestuje dvěma trasami, stává se, že furt potkáváte ty samé lidi. Milé.

Veškerý noční život se točí kolem procházek kolem jezer, posezeních na ulicích a couráním se po městě, jízdou na kolej/motorce po silnicích. Přímořská letoviska žijí hlavně takto k večeru. Noční trhy jsou highlight. My jsme byli na několika vietnamských plážích. Mí kamarádi se děsně řehtali podivnému stylu koupání vietnamkých turistů. Prochází se v normálním oblečení a pak se rozhodnout jít se cachtat. Tak se cachtají v džínách a tričku, a pak se suší další procházkou.

Perverzní trip?

Vietnamští turističtí průvodci jsou zvláštní sorta lidí. Mluví anglicky s typickým vietnamským přízvukem a děsně drmolí. Možná to nevíte, ale Asiaté si rádi dělají srandu ze svých malých přirození. Několik průvodců, se kterými jsem se seznámili, nebyli vyjímkami. Lehké narážky zakomponované do povídání o historii.

Bohužel byli jediní, komu to přišlo vtipné.

Návštěva demilitarizované zóny. Povídal nám o tom, že jsou zdejší pláže vyhlášené sexuální turistikou. Načrtnul ceny a nabízel zprostředkování. Ale pšt!

Nejvíce pamětihodná je hláška "The Holy Land of Prostitution."

Další turistický průvodce nám v My Son velmi zasvěceně povídal o posvátných kamenech ve tvaru pánského přirození a vybízel své ovečky k různým praktickým ukázkám.

Další průvodce během jízdy na slonech nás přesvědčoval: "Riding a girl is better than riding an elephant."

Hm.

Ježiš, tohle je děsně dlouhý článek. Tady to povídáníčko utneme a uvidíme se příště v části dvě.

Slibuju.