Vietnamské slavení Silvestra budu mít už navždycky spojené s poťouchlou obsesí pálit rachejtle už v průběhu celého dne a také s hodovačkami za doprovodu živé hudby.
Musíme si pomáhat
Možná jste už někde slyšeli, že se Vietnamci rádi sdružují, především jedná-li se o krajany ze stejné oblasti. Metaforicky, je to živé a fyzické sepětí s rodnou zemí. Lépe navazujeme vztahy a taky si tím vzájemně vypomáháme, když například někdo, kdo bydlí ve stejné provincii jako vy, letí domů a může se zastavit u vaší rodiny na návštěvu nebo dovézt dárky.
Družení se nám jde na jedničku, málokdy necháváme někoho stranou. Zvláště jsme-li takto daleko od domova. Komunita je v tomto případě více než vhodné označení. Bude to takové generalizování, ale Asiaté celkově slaví vše ve větších skupinách, což se snaží vysvětlit i skvělá a srozumitelná infografika popisující kulturní rozdíly mezi Číňany a Němci, která se ale dá vztáhnout i na Vietnamce a Čechy.
Hostiny, žranice a hodovačky
Jednou za čas se dají hlavy a peníze dohromady a uspořádá se tradiční hostina pro krajany, kam se pozvou spíše průměrně známí zpěváci a zpěvačky z Vietnamu. Jedním z nejpočetnějších a nejaktivnějších krajanských spolků je ten ze severovietnamské provincie Hai Duong. Naše rodina sice odtud nepochází, ale letos (resp. loni) se nám dostalo pozvání na jejich oslavu konce roku. Peníze pochází z dobrovolných příspěvků, tzv. ung ho. Asi nikdy nevstřebám, proč se musí předčítat jména dárců i s obnosem, kterým přispěli. Pokud lpíte na reputaci, nemáte tak vlastně možnost dát málo. Za rodinu se obvykle dává jedna dvě tři tisícovky, popř. padesát nebo sto euro.
Jednou z vystupujících zpěvaček na našem večeru byla hvězda 90. let Thai Bao (dole na obrázku je uprostřed v červených šatech), která vás do písně vtáhla tak, že jste ani nepohnuli. Pro případ, že byste si chtěli poslechnout další (leč méně známé) vystupující: popová hvězdička Hoang Khanh Linh nebo zpěvák Trinh Trong Hung atd.
Vietnamci milují karaoke a spousta z nich nemá problém zpívat na veřejnosti, i když se jim od pánaboha nedostalo zlata v hrdle. Za celý večer se tak ke zpěvákům několikrát připojil někdo z publika a společně si zapěli známé písně o lásce a milované zemi.
Většina takových společenských událostí (svatby, oslavy jakéhokoliv druhu) doprovází amatérský i profesionální zpěváci. O studu to není, ostudu si neudělají, poněvadž tu vůbec o kvalitu nejde. Hlavní je zábava a ta bývá, i v případě "špatného" zpěváka, odměněna potleskem.
Jsme zpěvný národ a zpívat umí kde kdo. Zvláštní. Čistě teoreticky za to může i to, že je vietnamština tónovým jazykem. Nebo je to i povahou písní, které jsou teda dost čast táhlé a lkavé? Nemá někdo lepší vysvětlení?
Vietnamci s Čechy a Češi s Vietnamci by si už a priori měli rozumět. Snad protože co Čech, to muzikant, a co Vietnamec, to ... zpěvák?
Tak ať nám to všem v tom novém roce hezky hraje a zpívá.
