Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tak, a jsem Češka aneb Zpíváme s taťkou českou hymnu

20. 11. 2014 11:06:45
Dlouho mi nebylo tak líto toho, že nemůžu být na 17. 11. v Praze. Rodinné povinnosti mě odvelely na západ Čech. Asi to byla jedna z posledních možností, jak se jako student účastnit oslav takového výročí. Za 5 let už studentkou nebudu a navíc ve třiceti pro mě budou mít oslavy sametové revoluce jiný nádech. A kdo ví, kdo bude prezidentem.

25 let není málo ani hodně

Trošku jsem to prožívala. Letos jsem totiž v den svých 25. narozenin dostala po dvaceti letech strávených v ČR velikánský a svým způsobem i praktický dárek. Z rukou matrikářky krajského úřadu jsem převzala listinu o nabytí státního občanství. Člověk se totiž stává občanem státu ve chvíli, kdy osobně do rukou převezme tento A4 dokument a podepíše se do matriky. Jednoho říjnového dne, bez fanfár, bez hymny, v kanceláři s výhledem do klidné ulice, se ze mě stala Češka.

Poskočilo mi srdce. Drobný pocit sounáležitosti. Velkou měrou (papírově i nenapírově) jsem ale stále Vietnamkou. Dvojí občanství je pro lidi jako já alespoň zdánlivě a dočasně (jsou tam jakési patálie s prodlužováním platnosti vietnamského pasu po získání českého občanství) symbolickým rozuzlením národnostního dilematu. Naštěstí jsem také stihla na konci října poprvé volit, sic až v druhém kole senátních voleb. Nebylo příliš na výběr. Jít volit byl ale hezký lechtavý pocit. Už díky to jsem ráda, že mám občanství.

Jako každý jiný (hlavně pravdoláskařský) student, i já mám k sametové revoluci citovou vazbu. Přeci jen jsme stejně staré. Před 5 lety jsem se jako čerstvý prvák na Fakultě sociálních věd účastnila 20. výročí a poprvé na vlastní kůži zažila sardinkování a nechala se unášet symbolikou akce. Tehdy jsem Prahu a její smýšlení, snad manýry, teprve poznávala.

Letos jsem našponovaně seděla přilepená u televize a Facebooku a sledovala, jakým jiným životem si žije město, které je od nás ze západu jen hodinu a půl po dálnici. Dostat občanství v roce plném velkých výročí historických událostí, která vyvolají debatu a propojují lidí různého věku a podobného smýšlení, je docela symbolické.

A cože ta hymna? Dívali jsme se s taťkou na zahájení zápasu mezi Českou republikou a Islandem a zazpívali si ji s českými fotbalisty. Taťka se párkrát sekl ve slovech, ale melodii dával bez problému. Kde domov můj je hezká hymna, či?

Tak ať mír dár zůstává, protože co je nejmocnější, co je nejmocnější? Pravdomluvné slovo.

Autor: Do Thu Trang | čtvrtek 20.11.2014 11:06 | karma článku: 32.04 | přečteno: 2803x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Záchranné složky (na obrazovkách) v akci

Taky jste jistě postřehli, že většina seriálů se točí ohledně dramat v lidském životě, že? A kdo s nimi přichází ponejvíce do styku? Policie nebo zdravotníci. A samo sebou i hasiči. Čili takzvané záchranné složky...

17.8.2017 v 20:20 | Karma článku: 8.62 | Přečteno: 222 | Diskuse

Libuse Palkova

Nemám ráda hady

Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá..Určitě si tuhle písničku pamatujete z dětství. I já má ráda všechna zvířátka, nejen chlupatá, ale některá naopak nesnáším-třeba pavouky a hady

17.8.2017 v 19:31 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 220 | Diskuse

Naďa Dubcová

Pan Srp hledá kladivo

Pan Srp nám dnes v televizi s vážnou tváří sdělil (psáno mými slovy), že v roce 1968 byli komunisti hodní, že by se účast ve straně neměla brát jako mínus pro funkci v radě v ÚSTR, na kterou je tlačen (proč?) a vůbec...

17.8.2017 v 19:29 | Karma článku: 22.07 | Přečteno: 428 | Diskuse

Klára Tůmová

Hlídání divé zvěře, den pátý

"...sometimes I just fall and break, sometimes it just overflows, I can't take no more, I can't take no more, no more..." Právě v této fázi slavného videoklipu se hrdinka vrhá z okna. Já mám chuť řvát, tohle snad už není možné!

17.8.2017 v 18:02 | Karma článku: 7.01 | Přečteno: 155 | Diskuse

Tomáš Králíček

Fašista Mosley zabil nadějného politika sira Oswalda Mosleyho

Sir Oswald Mosley patří mezi nejpozoruhodnější politiky britské historie 20. století. Jeho přerod ve vůdce britského fašismu byl ale jedním z jeho nejhorších politických rozhodnutí. Definitivně tím zabil sebe - nadějného politika.

17.8.2017 v 14:13 | Karma článku: 10.56 | Přečteno: 288 | Diskuse
Počet článků 71 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5801

Asi-jatka Trangoslava DoThuová. Vietnamka. Západočeška. Ráda čtu. Jím. Hodně. Umím provaz. Miluju archaickou češtinu, gentlemeny a humor. Vážím si moudrých lidí. Nemám ráda komáry a mouchy. Měřím 158 cm do výšky. Chci mít velkou knihovnu. A vlastnoruční HERBÁŘ!

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.