Chystáš se v následujících měsících natočit snímek o dvou zamilovaných mladých lidech, přičemž chlapec je Čech a dívka Vietnamka. Jaké tvůrčí činnosti jsi se věnovala doposud a proč najednou taková změna?
Natáčela jsem krátké filmy, reklamní a charitativní spoty, v Divadle Na zábradlí se hraje představení „Spací vady“, které jsem režírovala. Tak zajímavý a emotivní příběh, jako je láska mezi Čechem a Vietnamkou, mě zcela přirozeně zaujal.
Proč zrovna téma multikulturní lásky?
Sama žiju v „multikulturním“ manželství. Jsem v Čechách cizinkou, toto téma je mi blízké.
Je to spíš spontánní skok do neznáma nebo proces delší přípravy, pozorování a rozhodování?
Námět a pak i samotný scénář, který jsem psala s Radkou Denemarkovou, dlouho dozrával. Je to citlivé, živé téma a žádá si opatrné zacházení a porozumění, snad dokonce i lásku k postavám.
Nastíníš nám krátce, o co se bude v připravovaném snímku jednat?
Naši hrdinové prožívají první skutečnou lásku, poznávají jaké to je, když člověk poprvé ucítí, že na světě není sám. Kulturní rozdíly, na které narážejí, je obohacují a zároveň kladou překážky. Je to příběh o první lásce v naší době, v Praze.
Odkud získáváš tipy, rady a poznatky pro scénář k filmu?
Jsou tu vietnamské blogy. Zejména na začátku bylo zásadní psaní a potom i přátelství s Nguyen Thuy Duong , a potom se okruh jenom dál rozšiřoval a stále rozšiřuje.
Jak doufáš, že bude tvůj film přijat jak českým tak vietnamských publikem?
Náš film bude naprosto otevřeny, dvojjazyčný, s dvojjazyčnými titulky. Cílím tedy na lidi, kteří mají rádi silné příběhy a chodí na ně do kina.
V jakém stádiu přípravy je casting a co očekáváš od herců? Kdo všechno se může přihlásit? Kdokoliv ze čtenářů? :)
Ted‘ v první fázi hledáme hlavní hrdinku, vietnamskou dívku, která mluví jak česky, tak vietnamsky. Zhruba mezi 17 a 20 lety. Očekávám, že objevím vietnamskou hereckou hvězdu (úsměv). Takže se zatím můžou hlásit jen dívky, ale potom budeme obsazovat i další role, a to už se můžou hlásit všichni...
Teď trošku z jiného soudku, ale se stejným vínem. Cítíš v České republice velké nepochopení ke kulturním rozdílům?
Spíše cítím nezájem, neuvědomění se toho, že kulturní rozdíly posouvají obzory, že je Praha díky nám cizincům bohatší a zajímavější město. A že je to přirozené, bylo tomu tak i v minulosti.
Obě dvě máme moc rády Prahu. Existuje tu ale něco, co v Praze skutečně postrádáš? Mně tu třeba chybí zeleň v centru a kvalitní pouliční hudebníci.
Ted‘ momentálně je to trochu tepla a světla. A bude to ještě horší...a pak, je škoda že u Vltavy neprobíhá skoro žádný život. Ale ještě by se toho našlo. Hlavně vážnější, politicko-strategické věci.
Jaká bombastická věc ti dělá v životě radost?
Filmy, děti, láska, knížky, kamarádi, hudba, jídlo, ticho, inspirativní lidi, moře, les, artová kina, smysluplné cestování, kurz vietnamštiny. Teď přijde nové beaujolais...Dává to dohromady bombu? Pro mě ano.
