Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dobrých učitelů není nikdy dost

30. 11. 2011 22:36:30
Národním sportem Vietnamců je snaha dosáhnout nejlepšího vzdělání. S tím také souvisí, že učitel je velmi respektovanou morální autoritou, a to nejen během vyučovacích hodin. Každého dvacátého listopadu se ve Vietnamu slaví Den učitelů, avšak přípravy - různé besídky atd. započínají již několik dní předem.

Během tohoto svátku chodí studenti a žáci navštěvovat své bývalé i současné kantory, nositele pro nás tak důležitého vzdělání, a vozí jim drobné dárky. Den učitelů si ale připomínají i lidé již dávno školou nepovinní. Moje mamka volala onoho dne několika svým kamarádkám-učitelkám- do Vietnamu a rovněž tak mému strejdovi, který se jakožto ředitel školy těší velkému respektu, a popřála jim ke svátku.

Lidé ve Vietnamu k učitelům chodí žádat o radu i pomoc. Povídal mi ale tatínek, že se v poslední době rozmohly návštěvy s obálkami. Konkurence mezi žáky je obrovská, na zátěž na psychiku dítěte se moc nekouká, a tak se přistoupí k osvědčeným obálkám. To, jestli kantor ve většině případů obálku přijme či nepřijme, je nám už skryté.

Naši mi vždy vštěpovali, že bych se měla čas od času u svých bývalých paní včelek stavit na návštěvu. Rovněž mě utvrzovali v tom, že cokoliv řekne pančelka, je pravda. Docela jsem s tím měla problém během puberty. Moje nejstarší vzpomínka o dogmatické pravdě pochází z první třídy, kdy se nás paní učitelka zeptala, jestli víme, kdo má nejlepší hlas na světě (možná kdo je nejlepší zpěvák na světě či něco v tom stylu). Odpověděla jsem jí pyšně, že je to Pavarotti. Setřela mě ale laskavou odpovědí, že kdepak, že je to Karel Gott.

Gott.

Žila jsem s touhle pravdou docela dlouho.

Jinou kapitolou jsou přednášející a profesoři na vysokých školách. Univerzitní půda je výheň elity, shromaždiště vědomostí, ale někdy i rigidních představ. O tom snad někdy jindy, v budoucnu.

Zůstaňme ale u přednášejících. Pro mě existují dva druhy: Umí prodat a neumí prodat. Jedno je mít vědomosti těžkého kalibru a druhé je tyto nabyté vědomosti a především zkušenosti umět předat dychtivým studentům. Je strašně důležité si uvědomit, co chcete lidem sdělit. Jestli ukázat své ego vzdělance nebo šířit dál vzdělání. Platí to obecně, ale zvláště u profesorů se jedná o rozhodující krok k tomu, jak je potom budou studenti vnímat. Jak natěšení k nim budou chodit na přednášky.

Byla jsem na mnoha špatných přednáškách, povážím-li, jak krátce studuju. Ty dobré ve mně ale zanechaly těžkou intelektuálně-emoční stopu.

Momentálně jsem na studiu na Univerzitě Regensburg/Řezno a mou nejoblíbenější přednáškou je nepovinný předmět. Jmenuje se v překladu Palčivé otázky světové politiky, kde rozebíráme eurokrizi, válku v Iráku, Afgánistán apod. Přeskočím-li pasáž o tom, že i přes znalosti přednášejícího, musíme jím předkládané poznatky a názory filtrovat kritickým myšlením a ne je hned přijímat za jedinou pravdu, jeho schopnost upoutat pozornost je vskutku příkladová. Má neskutečně živou mimiku, kterou doprovází své povídání, které tu a tam prokládá vtípky. Působí bezprostředně, charismaticky a především lidsky. Srdcař. Vypravěč.

Cestu k formálnímu (ale i neformálnímu) vzdělání si musí člověk budovat v sobě, ale má-li to štěstí a potká se během oněch krásných studijních let se správnými průvodci, obohatí to nejen jeho hlavu, ale především duši.

Kdo z vás občas pronese: Jeden můj profesor kdysi říkával...?

Autor: Do Thu Trang | středa 30.11.2011 22:36 | karma článku: 22.12 | přečteno: 1765x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslav Kvapil

Co po mně chceš? Pravdu či lež…

Pravda a lež – kategorie, které jsou staré aspoň tak jako lidstvo, ale spíš mnohem starší. A stále se s nimi neumíme vyrovnat a často je ani od sebe rozpoznat. Přesto si lidé pořád myslí, že o nich dokážou říct něco přínosného.

18.10.2017 v 1:32 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 4 | Diskuse

Monika Lorenzová

Jak se mi dařilo při obchodování

Dnes ráno jsem otevřela oči. pak je zas zavřela. A pak viděla dva na kolečkových bruslích. Jeden z nich držel velkou bílou papírovou krabici, zjevně prázdnou.To jsem byla já. Zamotala jsem se a upadla.

17.10.2017 v 20:09 | Karma článku: 5.07 | Přečteno: 144 | Diskuse

Milan Šupa

Nacházejí se rozpory ve výrocích Krista?

Ježíš říkal, že když nás někdo udeří na pravou tvář, máme mu nastavit i druhou. On sám se však podle této zásady nezachoval.

17.10.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.71 | Přečteno: 400 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Moře a čas: Finito

Následující text je pocitová črta inspirovaná jedním časně podzimním výletem na ostrov ve Středomoří. Jedná se vlastně o první část jakéhosi seriálu.

17.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 3.92 | Přečteno: 112 | Diskuse

Mário Oláh

Zápis z magického denníka Fratera Saepesa - VI.IX.MMXVII

Mágus Frater Saepes mi po dlhšej dobe poskytol náhľad do svojho magického denníka a dovolil, aby som sa na blogu podelil s jeho snovými víziami, pohľadom na svet a elitu či s psychedelickým zážitkom s rastlinou sily Diablove gule.

17.10.2017 v 13:28 | Karma článku: 12.17 | Přečteno: 136 |
Počet článků 71 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5811

Asi-jatka Trangoslava DoThuová. Vietnamka. Západočeška. Ráda čtu. Jím. Hodně. Umím provaz. Miluju archaickou češtinu, gentlemeny a humor. Vážím si moudrých lidí. Nemám ráda komáry a mouchy. Měřím 158 cm do výšky. Chci mít velkou knihovnu. A vlastnoruční HERBÁŘ!



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.