S Lukášem Hejlíkem o listování v Dračí polévce

Lukáše Hejlíka jsem si do určité doby spojovala s postavou Tomáše Meduny ze seriálu Ošklivka Katka. Lukáš je však činný i na divadelních prknech - je tvůrcem známého literárně-dramatického projektu LiStOVáNí. Pokud jste již někde zaslechli něco o divadelní podobě bestselleru Ekonomie dobra a zla od Tomáše Sedláčka, vězte, že pochází z kapsičky LiStOVáNí. Nejnovějším přírůstkem tohoto projektu je scénické čtení románu pro mladé Dračí polévka, jejíž autorkou je Alena Ježková. Jak název lehce napovídá, jeho hlavní tematikou bude život Vietnamců v České republice, vyprávěný očima mladého chlapce Longa. Jak to vypadá, když se "hraje knížka" a kam se na to jít podívat? Dnes s Lukášem Hejlíkem lehce o literatuře a Vietnamcích.

LiStOVáNí je počin, který stojí na literárně-dramatickém základu a jeho tematika se neustále obměňuje a přeskakuje. Co o něm jako tvůrce prozradíš?
Je to tvar, který překvapí. Není to čtení, není to úplné divadlo. Něco mezi a velká sranda, myslím. Jak mi naznačují i autoři ze světa, jsme v tom bezkonkurenční. Děláme to rádi, což je doufám vidět.

Divácky oblíbené LiStOVáNí Ekonomie dobra a zla s Tomášem Sedláčkem jste v minulém měsíci uzavřeli 100. reprízou. Jak vám vůbec dopadlo turné The Economics of Good and Evil po Velké Británii?
Ano, teď už máme 110. reprízu a pořád to jede! Londýn dopadl výborně, Soho Theatre bylo vyprodáno, lidé nadšení. Před námi jsou další skvělé metropole: Vídeň, Lucemburg, Brusel, Moskva, Helsinki, Berlín a pak i o turné po Státech.

Zpracováváte literaturu jak pro dospělé, tak pro děti. Podle kterého klíče si vybíráte knihy, které chcete dramaticky ztvárnit? Žánrově se jednotlivá LiStOVáNí dost liší.
Má to své pevné základy, které se nemění, to je dva až tři herci a ucelená úprava. Ale vyjadřovací možnosti se snažíme střídat, objevovat a stále se jimi nechat překvapovat. Máme za sebou téměř sedmdesát knih, nechceme a nemůžeme se opakovat. Hraní pro děti a mládež nás dost baví. Máme na to záštitu Ministerstva školství pro šíření čtenářství a to se myslím i daří.

Jak jsi narazil na román Dračí polévka, jehož scénické zpracování má 6. prosince v pražském divadle Minor premiéru? Co tě zaujalo na tematice Vietnamců?
Zaujal mě celý příběh, Alena Ježková je skvělá populizátorka například historických témat naší kultury a myslím, že dokázala pro Čechy přiblížit i příběh vietnamského chlapce v české škole. A já? Často hrajeme na školách třeba v Chebu nebo Teplicích, kde je šest až deset vietnamských dětí ve třídě a mně jsou velmi sympatičtí. Myslím, že Češi vůbec nechápou, že už velmi brzo budou právě v Čechách narození Vietnamci zastávat různé funkce, třeba lékařské, vůdčí. A nejsme na to připraveni. Obdivuji na Asiatech jejich skromnost a pokoru, něco co nám, se mnou v čele, chybí. A také chodím ve Vršovicích nakupovat do jedné typické večerky a ta rodina je mi strašně sympatická.

Kam se mohou lidé přijít podívat na LiStoVáNí - Dračí polévka?
Premiéra se koná 6. prosince od 18:00 v pražském divadle Minor, kde bude přítomna i Alena Ježková. Autorčiny knihy se tam budou prodávat i podepsiovat. Dále hrajeme 9. prosince v 17:00 U notáře v Havlíčkově Brodě, 10. prosince od 15:00 v Národním divadle Reduta Brno a nakonec v Malém divadle v Českých Budějovicích, a to 11. prosince v 18:00. Byl bych moc rád, kdyby to Vietnamce zaujalo, přeposlali si to a hlavně kdyby přišli, jakkoliv je to kniha především pro Čechy.

Četl jsi román Bílej kůň, žlutej drak, literární mystifikaci Jana Cempírka?
Pozor, my jsme ho dokonce s Honzou Cempírkem v LiStOVáNí hráli. Tahle kniha nebyla pro Vietnamce jistě žádné novum. Byla pro Čechy, útočila na jejich úzkoprsost, která se záhy projevila tou nabubřelou reakcí po prozrazení celé “hry”. Honza to ale, troufnu si říct, myslel dobře. Trochu se to vymklo, ale já třeba dodnes nechápu, proč až tak moc. Každopádně to zaslepilo vše, co se knize zpočátku dařilo nakousávat a řešit.

Stalo se ti někdy, že jsi měl po přečtení nějaké knihy negativní pocity? Mně se například podařilo se zaťatými zuby přelouskat román Otrok, stařec a obří pes od Patricka Chamoiseau, který vypráví o lidské svobodě na příkladě otroctví. Po přečtení mně bylo vnitřně neskutečně zle.
Samozřejmě. Teď jsem dočetl Ostrov Sukkwan od Davida Vanna, to je epopej hrůzy a smutku, a ta se vám přelije přímo do kostí.

Kdy si myslíš, že stála česká, potažmo československá literatura na svém vrcholu?
Nevím. Myslím, že naše literární úroveň byla, je a bude vždycky dobrá. Nezapomenutelné jsou samozřejmě šedesátky. Na druhou stranu to diktuje doba. A paradoxně dnes, v době největší svobody, která hraničí až s lhostejností, to mají autoři možná ve výsledku těžší.

Kdybys měl vybrat jednoho autora či autorku na Nobelovu cenu za literaturu, kdo by to byl?
To si netroufnu. V Čechách mám rád Emila Hakla, Miloše Urbana a opravdu nadšený jsem z Petry Soukupové. Můj světový autor je Erlend Loe, Thomas Bernard. Ten se jí už ale nedožije.

Jsi také toho názoru, že se v České republice čte méně a méně?
Ne. Možná je tu nějaký úbytek, bude to ale dané školou a jejím levelem. Problém nebude na základních školách a už vůbec ne gymnáziích. Jistou odchylku tu můžou mít soukromé školy a určitě učiliště a střední odborné školy. Mám srovnání z 80 českých měst, všech věkových kategorií, a všeobecně to nevidím tak zle.

Jakými způsoby lze děti přimět k většímu zájmu o četbu a literaturu?
Ukazovat jim, že je to přínosné, zábavné a živé. Že to může mít podobné kouzlo jako 3D a dokonce nemusíte mít ani ty brýle!

Máš někde schovaný sen napsat si vlastní knihu?:)
Dost lidí mi to naznačuje a motivuje. Nevím, myslím, že na to nemám. Mám pár nápadů ohledně dětské knihy. Chtěli bychom také natočit rapovou desku pro malé děti a jejich rodiče. Ale to jsou plány, na které není moc času.