Měla bych za chvíli státnicovat. Bakalářská práce se vleče, ale jde to. Píšu o Vietnamcích v Německu.
Do problematiky vidím fyzicky a nejen skrz bichle, takže vcelku šťastně zvolené téma. Částečně tedy i zažité téma. Ale co ti, kteří píší o události, která se stala kdysi a její stopy jsou zaznamenány leda tak písmenky nebo obrázky nebo hejbacími obrázky? Nebo věci, které se udály na druhém konci zeměplochy?
V čem je vlastně smysl PSANÍ bakalářské práce? Naučit se psát srozumitelně a česky? Naučit se citovat? Vhled do vybraného tématu? Do tématu, o kterém si přečtete jednou na Wikipedii a pak děláte, že o ní víte dost, abyste popsali cca 40 stránek (někdo i více, když je téma plodné)?
Bude to někdo mimo komise číst? Má to nějakou hodnotu pro společnost nebo pro nás, samotné "autory"?
Stoprocentně jistí si můžeme být leda tím, že to za pár let někdo bude zas citovat či parafrázovat ve "vlastní práci".
Budiž však přáno těm šťastným, kteří se zvolenému tématu budou věnovat i dalším studiu. Líbí se mi, že máte vytyčené zájmy a víte, kam směřujete. Pro vás jen dobře!
(Ne)Přijatelná změna?
Co takhle zrušit psané bakalářské práce, tzn. miliarda hodin prosezených u ťukátek a přepisování již dvoj-, tří-, a dá-li bůh i stokrát citovaných myšlenek kdejakých vzdělanců, hraní si se slovíčky a parafrázování a rádobybádání?
A namísto toho nechat studenty si vybrat téma a pomoci jim ve zpracování svého projektu nebo prezentace SVÝCH závěrů pomocí například Powerpointu a různých takových serepetiček?
Nemyslím tím udělat z toho referát, na který dostanete zadání a pak o něm 45 minut mluvíte.
Tuhle změnu spíš vnímat jako příležitost prezentovat něco, na co jste si během studia přišli a dokázat si to obhájit před komisí. Ne obhajovat názor přejatý z různých knížek. Obhájit si vlastní poznatky. Samozřejmě doložit, že jste si to nevycucali z prstu.
A co teprve zkouška prezentačních schopností!
Minimálně se tím všechny strany vyhnout faux pas ukradených pasáží.
Budžes.
Všem ťukajícím kolegům mnoho zdaru a srozumitelných větných formulací!
A nakonec si vzájemně také přejme, abychom se v té hordě (zbytečných) informací neztratili.
