No helé slavíme. Opomeneme-li vietnamské křesťany, s náboženskou tradicí to má zbla společného. Vánoce jsou natolik komerčním svátkem, že pobláznil lidi i ve vzdáleném Vietnamu, takže to, že tu většina krajanů "slaví" Vánoce, není vlastně vůbec překvapující.
Mrkněte ale nejdřív na jeden z článků s několika pohledy na letošní vánoční výzdobu v Hanoji. Většina Vietnamců si libuje v těžkém kýči (viz park pro zaláskované Valley of Love), pastelových barvách a květinových motivech (lotus je navíc naší národní květinou), takže šance potkat drobného a pohublého Santu, nad nímž krouží LED(oví) holubi a který prochází kolem fontány s tulipánovou výzdobou, je vysoká, ba očekáváná.
Ten zbytek kolem Vánoc je už zase téměř jak přes kopírák, leč, logicky, s drobnými kulturními rozdíly. A tak je tomu i mezi námi, Vietnamci v České republice. Spousta z nás tu žije tak dlouho, že jsme vpluli do vánočních příprav, jako by se nechumelilo. Vietnamské rodiny, které znám, mají ozdobený stromek, živý či umělý (my letos živě jedličkujeme), dávají si dárky, zavřou o pár hodin dřív (!), vzájemně se navštěvují a nevynechají ani návštěvu své české babičky.
Mimochodem, včera mě dojala moje česká mamin. Volala nám, v kolik přijedeme na štědrovečerní večeři. Zeptala jsem se jí, napůl žertem, jestli vůbec můžeme. Zvýšila na mě hlas, že se blbě ptám a že to je jasný, protože jsme rodina, né?
Celému tomu slavení navíc nasazují korunu vietnamské holky, které s vervou napečou několik druhů cukroví, udělají bramborový salát a nasmaží řízky. A že jim to, pěkně prosím, jde!
Toť tedy krátce k našim Vánocům.
Tip: 31. ledna 2014 slavíme nejdůležitější svátek - Nový lunární rok. Jsou to takové Vánoce a Silvestr v jednom. Budete-li možnost, zkuste se přifařit k nějaké vietnamské rodině, ať ta kulturní výměna probíhá rovnoměrně.
A nakonec již klasicky - Veselý vanilkový rohlíček a šťastné obžerství!
