Dej si pozor na hub(ičk)u, frajerko!

Jak je nevhodné pro vietnamskou holku dělat si z lidí škatulky.

To víte...u nás se vždycky nadělalo srandy a vtipů kopec,takže si občasně k našim dovolím dost.

Dneska jsem u večeře s příbuznými pronesla k daddymu větu : " Karty si zahraješ až uklidíš ze stolu:) "
Daddy to vzal vcelku s klidným úsměvem a s poznámkou,že jsem drzá (však on je zvyklý i na jiný kalibr - Ty máš před menzesem? Nebo proč jsi tak podrážděný a nevrlý ?) ,ale ostatních byla  reakce očekáváná: Práže si moc dovoluju a že bych tohle neměla říkat. I když je to sranda. A tak je to furt. Osazenstvo se někdy diví, co dokážu vyloudit za , dle jejich slov, nevhodné věty. I když je to sranda!
Řekla bych, že toliko povyku pro tuhle větu bych v české domácnosti nezažila ( pokud ano,opravte mi) , avšak v naší kultuře to lze považovat za nevychovanost a neúctu ke starším. Co tepřiv k rodičům. I když je to sranda! Hádám, že tomu tak není jen v naší rodině, nýbrž i v ostatních rodinách. Nezažívám moc často, aby si děti tropily srandu ze starších (pamatujete si na Kevina z komedie Sám Doma?) či žertovaly s nimi.

Dobrá tedy, pokusím se propříště se umírnit. Ale mám ve vínku takové ty....řekněme živější vlastnosti. Nejsem pokorná, tichoučká, distingovaná,mírná, submisivní, klidná a hlavně jemná. Respektive, na Vietnamku ne dostačně. Slýchávám věty : Dívky musí být VŽDYCKY jemné, rozvážné a tiché a  (..) . Vietnamky tohle nedělají (Myšleno - Netřískej s tím nádobím, Netřískej s těmi dveřmi, Netřískej s NIČÍM CO DOSTANEŠ DO RUKY - To zní jako kdyby se mnou třískala adolescence či co?!)

Otevřenost, ráznost, přímočarost a vtipkování, sarkasmus, hulákání, hlasitý smích a mluvení, odmlouvání, hádání se, chytračení (ježíš,tak za tohle bych se zmrskala), skákání do řeči (tuze nevhodné!!!), házení rukama, grimasy a mimika a projev celým tělem + další řádka podobných vlastností a způsobů...
Tak přesně takhle bych se neměla chovat, když bych měla být dobře vychovanou Vietnamkou.
A tak přesně se chovám....Přesto se cítím být vychovanou Vietnamkou. Ne dobře, nýbrž jakože...UPGRADEdovaně vychovanou. Jestli mi rozumíte..? Nerozumíte,co? Ono je to složité vysvělit..... Nechte to plavat.

Víte, přála bych si být jako moje sestřenka. Anděl. Ve všech způsobech jemná. Nehádá se... když už, což je velmi zřídkakdy,NIKDY,skutečně NIKDY nezvyšuje hlas ani nepřekřikuje. Neodmlouvá, když ji někdo kárá (kruci,jak to dělá?!!), ke všemu přistupuje klidně, s rozvážností a stoickým klidem. Neháže s věcmi, je pokorná, odpovídá celými větami. Když s někým mluví, jde za ním, nehuláká na něj z kuchyně, kde tráví hodně času, protože je velmi velmi pilná. A i když má špatnou náladu (což je taky málokdy) na všechny je ZATRACENĚ MILÁ. Není nevrlá, úsečná, štkna, drbna, pokaždé se ptá o svolení apd.

Víte, já ji jednou povídám, že chci být taky takhle vychovaná a jemná a ona mi, čerevo jedno, povídá, že chce být otevřená a veselá jako já.
Toužíme po tom, co nemáme a nevšímáme si toho, co máme.

Ať tak či tak... souhlasím, že bychom si měli dávat pozor na to, co kde kdy proč proneseme. Společenský katechismus dodržujme a svých slov važme. I KDYŽ JE TO SRANDA.