A helemese. Paní Čechová slaví devadesátiny!

Nenápadná a drobná paní. Taková hezká, sympatická špinavá blondýnka. Dnešní míry: něco kolem 78 900 km2.  Narozena 28. října 1918, z čehož lze  usuzovat, že je jí dnes krásných devadesát let. Pojďme si s ní přiťuknout. A neříkejte, že ji neznáte!

Pochází ze siamských dvojčat. Její sestra (či brat?) se po osobních neshodách rozhodla podstoupit operaci, při níž byli sourozenci odděleni.

Již od malička byla trošku jiná. Smýšlela liberálně, mluvila mnoha jazyky, hlavně teda německy, zajímala se o kunst, techniku, vědu, byla oblíbená a známá a celkově ji čekala blažená budoucnost. Jenže přišlo černé období. Zlí lidové v ní viděli výbornou kořist. Přátelé, se kterými vycházela vcelku hezky se k ní najednou obrátili zády. Chtěla se bránit, co já vím, proč se nebránila?

Přišly světové války. Ach paní(tehdá ještě slečna přecejc!) Čechová! Zavětřili v ní i nebezpečí, proto se ji zmocnili, uvěznili a chtěli ovládnout její volnomyšlenkářskou mysl. Její bojovný duch však nezaspal a ona, i díky vzdálenému příbuznému ze Sibiře, který měl rád sytě červenou a uměl slušně zacházet s kladivem a srpem, se vymanila z područí a nabyla svobody. Bohužel si ji dlouho neužila.

Do její rodiny přivandroval( či nějakým zvláštním způsobem se přiženil.přikutálel, přistál, připletl, přilétl,...tak či tak,asi mu byla zima, byl totiž únor 48)  další z těch, kteří měli rádi červenou, srp,kladivo a chtěli se chovat jako sdílený disk. Ten troufalec omámil celou rodinu, začal jí manipulovat.

Docela dlouho to trvalo. Po určitém čase začal senilnět či co a rodina se skoro navracela do normálu, neboť despota byl oslaben! Jenže ejhle, tuhle v srpnu 68 přijede vzdálený příbuzný ze Sibiře, oděn slavnostně, přesto v plné výzbroji a rodinu uvede zpět v chaotický pořádek. Že prý pomohl dcéři, tak coby mu co měli odporovat? Diktuje si, co chce k večeři, že chce vyprat spodky, že nikdo nesmí číst noviny,bulvár a co já vím ještě..? Že nesmí rodina jezdit nikam, dokud on nepovolí, že namísto The Carpenters budou všichni povinně poslouchat jeho oblíbence a ták...No prostě vojna. Hm. Ani ven nemohli chodit.

Jednoho listopadové dne 89 někdo zaklepal na nedobytné dveře domu, zarachotilo to v zámku, několikrát po sobě zacinkaly klíče, dveře se v tichosti otevřely a v nich stála.........úklidová četa, neboť se jejich dům za celá léta stal hotelem a prováděl se generální úklid. Úklidová četa zklidila prach, vyprala špinavé prádlo, provedla deratizaci, vyvětrala, do domu-hotelu pustila nový vítr (asi ze západu).  Zpřetrhala všecky možné vazby se svou sestrou (či bratem?) a pustila se do sebezdokonalování.

Milovník červené ze Sibiře umřel. Paní Čechová sama sobě manaŽÉRkou a řediTELKOU a začala obchodovat se vším možným a konečně se stala nezávislou . A tak ji tu máme.

Na svůj věk vcelku čilá. Občasně má podivné výkyvy nálad, vypadá to, že ji občas stihne schíza, ale jen občas. Co jí musím ale vytknout je, že utrácí peníze za blbosti, občasně se kamarádičkuje s těmi nepravými (ale kdo může soudit, kdo jsou ti praví a  kdo ti nepraví kamarádi?) a do světa vytrubuje podivné hlášky.

Chce si koupit nějaký protiraketový deštník, ale nevím, na co by jí byl, i když - možná by s ním vypadala šik. Taky je dost váhavá, neví jakou barvu si obleče...oranžovou nebo modrou? Zelená už jí není po chuti, červené má až po krk,ale když ona si myslí, že v modré vypadá divně a k oranžové by si asi musela vzít něco červeného.

Přesto - je hodná a laskavá, dá mi najíst když chci, dá mi napít, když chci a já mám vcelku ráda její potomky. Někteří jsou k sežrání. Ham.

Tak jo, tak ať vám štěstíčko štěstí, zdravíčko zdraví a láska láskuje! Všechno nej a mnoho úspěšných let do budoucna! Na zdraví!